Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Máme rádi Česko

11. 01. 2017 16:49:32
Když jsem byla mladší, naše malá zemička mi připadala nevýznamná, horší než ostatní, někdy až trapná. V Americe mají levnější oblečení, v Japonsku chutnější jídlo a v Koreji je nulová kriminalita. Pryč z Česka! Vzhůru do světa.

Z politických článků čtu především sarkastické diskuze, daním nerozumím a na důchod zatím nespořím, takže na tyto záležitosti našeho státu nemám vyhraněný názor. České školství považuji za tristní, nechápu, proč při silniční práci většinou neprobíhá žádná práce, Česká pošta mě vždy vytočí do běla, a nemám ráda, jak se lidé tváří na úřadech, v obchodech a v metru. Ještě se mi v Praze nestalo, aby se na mě někdo usmál jen tak nebo mě nepodezíral, že něco chci, když dotyčnému pochválím boty.

Stydím se, když v autobusech čtu cedule ''Pozor na zloděje'' a všem návštěvám musím opakovat, aby si na Staromáku držely kabelky pevně. A taky mě štve typická česká závist, remcání v hospodě a hloupé komentáře, když čeští hokejisté prohrají zápas, Gabriela Koukalová si dovolí dojet až druhá a Petra Kvitová nevyhraje další Wimbledon.

Jenže čím déle žiju v zahraničí, tím více si uvědomuji spíše ty poklady, které moje rodná země nabízí. A tak tíhnu k lásce k Česku. K českému pivu. K výhledu na Pražský hrad. K československým filmům. K tónům Chinaski.

Korea má spoustu kladů, kvůli kterým si umím představit pracovat tu po škole nebo tu bydlet. Výborné jídlo, vysoké platy i životní úroveň, příjemní lidé. Historické chrámy, mrakodrapy, nejrychlejší internet na zemi, v čele velefirmy jako Samsung, LG, či Hyundai. Je zde spoustu parků, venkovních sportovišť a míst pro děti. Jenže nemají tu svíčkovou.

Minulý týden jsem mluvila na Skype s dědečkem, který mi vyprávěl, že si s babičkou udělá tataráček a že se těší na čerstvé rohlíky. Mezitím co mi po bradě tekly sliny, se mi vzteky nafukovaly tváře. Potom, co ze mě vyprchala závist nad rýží k večeři, jsem začala přemýšlet nad tím, jak málo si těchto skutečností vážím, když jsem v Česku.

Čerstvé rohlíky. Česnečka. Bramboráky. Svíčková. Knedlo vepřo. Rajská. Guláš. Bramborové knedlíky. Houskové knedlíky. Ovocné knedlíky. Pribiňáček. Kofola. Pivo. Slivovice.
Aleje stromů, pole a louky, které míjím, když jedu z Chlumce nad Cidlinou do Prahy. Cesta tramvají č.9 přes Most Legií. Kavárna Slavia u Národního divadla. Davy turistů čekající až odbije celá, aby si mohly natočit Orloj. Petřínská rozhledna, Žižkovská věž, Pražská Zoo.
Prachovské skály, Prokopské údolí, Pec pod Sněžkou. Hrádek u Nechanic, Červená lhota, Karlštejn, Třeboňské rybníky a Středověká krčma v Dětěnicích. Vesničky, kde mají v neděli vše zavřené, ale v pondělí si v tamní cukrárně dáte domácí koláč za 18 Kč. Obchůdky s ručně vyrobenými produkty, antikvariáty a vůně knih v Městské knihovně na Staroměstské.
Směšné lásky od Milana Kundery, Prima sezóna od Josefa Škvoreckého, Matka od Karla Čapka. Dášenka a O pejskovi a kočičce. Maxipes Fík nebo Krteček. Káťa a Škubánek, Pat a Mat, Bob a Bobek. A taky brum brum brum, zazpíváme medvědům nebo Anče, Kuba, hajný, Trautenberk a Krakonoš.
Chalupa, babiččiny buchty, pohodlné papuče (dialekt pochycený od druhé babičky), a Ordinace v Růžové zahradě na Nově. Prostřeno. A každá další blbost, co se objevuje na televizních obrazovkách nebo internetu, na kterou nikdy nikdo nekouká, všichni tím opovrhují, a stejně to má vysokou sledovanost.
No a pak ty filmy, kterými naopak nikdo neopovrhuje, ale koukáme se na ně moc málo. Jáchyme, hoď ho do stroje. Vrchní prchni. Vesničko má středisková. Pelíšky. Jak vytrhnout velrybě stoličku. Princové jsou na draka. Pan Menšík, paní Bohdalová, Vlastimil Brodský nebo Ondřej Vetchý. Okresní přebor. Sněženky a machři. S čerty nejsou žerty. Rebelové!
Zuzanka Norisová a její Š Š Š, Věra Špinarová, Lucie a Kabát. Přes vlny rubikonu od Kryštofa do Zakázaného uvolnění Michala Hrůzy. Milionář od Jarka Nohavici, Ať žijí duchové a Trezor od Mistra. A ať nikdo nelže, že mu necuká koleno při hudbě z Diskopříběhu.

A tak čím jsem "světovější", protože studuji v jiném jazyce, učím se další jazyk, bydlím s dvěmi cizinkami, miluji cizí kuchyni, a většina lidí, se kterými v Koreji přijdu do styku, jsou z naprosto odlišných zemí, tím víc se v mém srdci hlásí ke slovu čecháčkovství.

Se vším negativním i pozitivním. S nevhodným humorem, s řízky na cestu, a zpívající si Helenku Vondráčkovou, když jedu do Staré vody. Při MS si křeslím české vlaječky na tvář, rozumím biatlonu, fotbalu i badmintonu a jsem připravena na rozbor elektronickou tužkou, kdykoliv se dívám na výkony českých sportovců. A směji se filmům, kterým dala Mirka Spáčilová méně než 50 procent.

Stává se ze mě Čech jako poleno.

PS: Ponožky v sandálích nenosím!
PPS: Jako Pražačka mám navíc nejradši vtipy o Brně.

Křišťálová Lupa 2016
Autor: Nicole Martincová | středa 11.1.2017 16:49 | karma článku: 23.22 | přečteno: 713x

Další články blogera

Nicole Martincová

Vysoká škola

Proč se v Česku v dnešní době hlásí každý na vysokou školu, ikdyž ji nechce vystudovat? Proč někdo dobrovolně studuje něco, co ho absolutně nebaví?

18.1.2017 v 16:40 | Karma článku: 19.41 | Přečteno: 743 | Diskuse

Nicole Martincová

Tipy na cestu do Jižní Koreji

Život nebo pouhé cestování v Jižní Koreji je logicky doprovázeno mnoha otázkami a obavami. Vám, kteří se sem chystáte nebo tu již žijete, bych ráda věnovala své tipy, rady a poznatky, které jsem posbírala za svůj zdejší pobyt.

31.5.2016 v 8:49 | Karma článku: 11.50 | Přečteno: 671 | Diskuse

Nicole Martincová

8 rozdílů mezi Jižní Koreou a Českem

Soul je od Prahy vzdálený 8,252 kilometrů. Tato vzdálenost a trvající válečný stav na korejském poloostrově dělá z Jižní Koreji velmi zajímavou zemi, která se od České republiky v mnohém liší. V čem vidím největší rozdíly?

31.5.2016 v 7:47 | Karma článku: 23.88 | Přečteno: 1157 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Vladimír Hauk

Táta kolem světa 11 – Jak jsem potkal Ježíše Krista v kazaňské mešitě

Mluvím snad tatarsky? Tuhle hlášku občas použijeme, když nás někdo nevnímá. Až do loňska jsem netušil, že nějaká tatarština opravdu existuje. Rachim integez Kazanga Vítejte v Kazani! Kazani i Tatarstánu

27.2.2017 v 20:43 | Karma článku: 7.16 | Přečteno: 164 | Diskuse

Barbora Pangrácová

Jak jsem se (zatím ještě) nestala travel bloggerkou

Začalo to, když jsme s Alicí vyrazily do Barcelony stopem. Všichni chtěli vědět, jaký to bylo. Tak jsem začala psát články. Všichni kámoši si je vždycky přečetli a byli nadšení, jak je to vtipný a skvělý.

27.2.2017 v 17:25 | Karma článku: 7.84 | Přečteno: 210 | Diskuse

Pavel Dvorak

Nejkrásnější venkov v Číně, rodiště bohaté kultury Huizhou

Ze Šanghaje se přesouvám na jih. Cílem mé cesty je místo, kde se střetávají tři provincie - Anhui, Jiangsu a Zhejiang.

27.2.2017 v 11:56 | Karma článku: 12.84 | Přečteno: 782 | Diskuse

Vojtěch Marek

Z Vladivostoku stopem domů XXII

Jak jel pardubický kluk stopem z Vladivostoku zpět domů. A proč? Protože mu to přišlo jako dobrý nápad.

27.2.2017 v 9:41 | Karma článku: 15.70 | Přečteno: 313 | Diskuse

Eva Mikšíková

Z Brazílie do Evropy bez víza

Nejen v Čechách roste v posledních letech trend sestavování rodokmenu. Tato činnost je populární i v Brazílii, kde identifikace alespoň 1 evropského příbuzného pak představuje pomyslnou vstupenku do bezvízového kontaktu s Evropou.

27.2.2017 v 8:44 | Karma článku: 8.02 | Přečteno: 177 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 821

Studentka východoasijské literatury, kultury a politické vědy na Yonsei University v Soulu, Jižní Koreji. Na svém blogu www.korejskadobrodruzstvi.blogspot.com píšu o studiu a životě v zahraničí. Mezi mé další témata k psaní článků patří zdejší kultura, korejské jídlo a sport, především korejský hokej na vzestupu před domácími ZOH 2018.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.